Arteterapie není jenom malování

Arteterapie, význam malování při rehabilitaci dětí postižených DMO

Mgr. Markéta Pekárková, červenec 2016

Arteterapií rozumíme terapii výtvarnými prostředky. Tak jako jiné druhy terapií využívají především slovo, arteterapie využívá malbu, kresbu, koláže, modelování z hlíny a další výtvarné techniky, pomocí kterých dosahuje terapeutického účinku na osobnost člověka. Za terapeutický účinek v tomto kontextu považujeme takové působení, které přináší pozitivní změny v prožívání člověka. Kromě toho má samotné zacházení s materiálem vliv na podporu rozvoje jemné motoriky a z tohoto hlediska můžeme arteterapii řadit k ergoterapeutickým technikám.

„Kromě potenciálu rehabilitace jemné motoriky (kreslením, malováním, modelováním)…“ nabízí arteterapie „zážitek úspěšnosti“ (Šicková-Fabrici, 2002, s. 91). Zážitek úspěchu je pro handicapované dítě velmi významný. Eliminuje pocity méněcennosti, mobilizuje kreativitu, fantazii a aktivizuje (Šicková-Fabrici, 2002). U dětí s DMO tak podporuje snížení psychického napětí čímž je také podporováno snížení spasticity (Brauner, 2005).

Ráda bych doplnila, že společné tvoření rodiče s dítětem posiluje jejich vzájemnou vazbu. U dětí, které mají vztah s rodičem výrazně narušen, může dojít ke změnám v činnosti mozku. Tyto změny lze působením arteterapie zpětně ovlivnit (Klorel, 2014), čímž se ukazuje možný pozitivní vliv na činnost nervové soustavy.

Arteterapie jako nástroj je vhodná pro širokou paletu lidí s různorodými potřebami. Využívá se u dětí i dospělých. Lze ji uplatnit při práci ve skupině i individuálně. U dětí jeden z hlavních obecných cílů představuje pozitivní podpora rozvíjející se osobnosti dítěte, zmírnění případné frustrace, zážitek pocitu smysluplnosti vlastní aktivity a prožívání radosti.

Techniky při práci s dítětem volíme podle jeho možností a nebojíme se nabízet a hledat nové metody. Jako příklad můžeme uvést malbu prstovými barvami, při kterých jsou kromě jiného podporovány hmatové receptory. Pro menší děti jsou vhodné pastózní barvy, postupně lze přecházet k barvám transparentním, např. klasické vodové barvy, a k práci se štětcem. Pro podporu rozvoje schopnosti přesnější koordinace ruky lze pracovat s grafickými materiály (tužka, pastelky). Práce s hlínou má velký klad ve své prostorovosti. Dítě uchopuje do vlastních rukou trojrozměrný materiál, čímž se u něj prohlubuje vnímání hloubky prostoru, i času, a zároveň uvědomění si sebe sama, vědomí vlastního těla.

U dětí s narušenou motorickou koordinací a s omezenou možností pohybu nabízíme takové techniky, které u nich nebudou zvyšovat frustraci. Dopřejeme jim velkého prostoru, formát papíru alespoň A3 a zabezpečíme prostředí tak, abychom sami nebyli frustrovaní případným nepořádkem (igelit na stůl apod.). Papír dítěti můžeme po stranách přilepit papírovou lepicí páskou k podložce tak, aby nesklouzával. Štětce volíme velké tak, aby je dítě mohlo dobře uchopit a při tahu vznikla silná čára či výrazná skvrna. Při práci s hlínou dbáme takové konzistence hlíny, která bude pro dítě snadno tvarovatelná. Pokud bude činnost bavit nás, dospělé, bude pravděpodobně bavit i dítě, čímž podpoříme uvolněnou atmosféru hry. Sami se můžeme pustit do tvorby a užít si spolu s dítětem příjemnou chvíli.

Citované zdroje:

Brauner, R. (2005). Komplementární metody léčebné rehabilitace. In Kraus, J. a kol. Dětská mozková obrna (pp. 219-229). Praha: Grada Publishing, a.s.

Klorel, P., G. (2015). Expresívna terapia pri závažnom zanedbávaní a pri poruchách attachmentu. Arteterapie: časopis České arteterapeutické asociace se zaměřením na arteterapii, artefiletiku, muzikoterapii a dramaterapii, 36, 16-32.

Šicková-Fabrici, J. (2002). Základy arteterapie. Praha: Portál.